NeObyčejně nudný řád
Odchod z domu s dcerami probíhal ještě dle zaběhnutého scénáře. Půl hodiny odmlouvání, protestů a komentářů, dvě bitky, povinné usmiřování a pak konečně odchod. Já zpocená jak hadr na podlahu a navíc bez potřebné ranní dávky kofeinu. A tak jsem se cestou zastavila u okénka jednoho z velkých řetězců, které nabízí kávu s sebou. Právě v tu chvíli mě přestal řád nudit.
Neznalá nabízených objemů a cenových relací, objednala jsem si velké latte. Do ruky jsem dostala obrovský kotel za sto korun s umělohmotným víčkem, které se na kelímku drželo, seč mohlo, nicméně zbytečně. Při každém kroku poskočilo jak dušička v hrnečku a horký nápoj mi začal máčet ruku víc než sousedovic štěně.
Za normálních okolností by možná vydrželo. Pokud ovšem tlačíte golfky s dvěma madly jednou rukou, mladší dcerou uvnitř a starší pověšenou za konstrukci, nemáte šanci kočárek udržet v nastaveném kurzu. Natož vyvažovat nápoj. S popálenou rukou a lehce rozladěná cenou, jsem se vydala na tramvaj.
Už po nástupu mi bylo divné, proč jsou cestující zaražení do sedaček a přilepení k držadlům. Brzy jsem pochopila. Paní řidička měla evidentně špatný den nebo zpoždění. Její styl jízdy mi připomínal mé první dny v autoškole, kterak jsem poprvé testovala plynový pedál a honila unavenou Felicii po autodromu jak nadmutou kozu, zatímco pan školitel neurotický šlapal na brzdu. Stojící pasažéři včetně nás tak při každé změně rytmu jízdy měnili pozice jak kyvadlo metronomu. Zvonek používala častěji než blinkr a chodci, čekající na přechodech, strachy raději uskakovali za zaparkovaná auta.
Korunu svému výstupu dala v okamžiku, kdy se poprala s výhybkou, kterou se jí zjevně nepodařilo přehodit včas. Tyč k tomu určenou pak vztekle zasunula na své místo, až rezonovaly plechy protijedoucí tramvaje. Jejímu komentáři k celému úkonu jsem bohužel nerozuměla. Nicméně z tiků ve tváři bych usuzovala na silné rozzuření až amok.
Na sraz jsem tak dorazila zlitá kafem, s částečně nefunkční rukou, mořskou nemocí a zvoněním v uších. Kamarádka s dítkem v kočárku čekala na smluveném místě na nádvoří a trochu se divila, proč vypadám jak propuštěná z blázince. Po vyslechnutí příběhu o nesnázích naší cesty nicméně chápavě přikyvovala.
S očekáváním nerušené procházky jsme se tak vydaly na prohlídku druhého nádvoří. Ušly jsme sotva pár metrů, když se kolem nás začala nenápadně srocovat skupinka rozjařených asijských turistů. Bez zábran a s fotoaparáty v ruce, si začali fotit naše malá dítka, jak hollywoodské hvězdy na červeném koberci. Snažili se nám i něco vysvětlit, bohužel marně. Jejich nadšení, upřímné úsměvy a hopsání kolem kočárků, byly v každém případě odzbrojující. Nezmohly jsme se ani na slovo a s křečovitými úsměvy na rtech trpěly, zda to děti přežijí bez psychických následků. Po deseti minutách nás propustili a my se po zbytek cesty paranoidně otáčely, jestli nás náhodou ještě nesledují.
Cestu domů jsem raději zvolila jiným dopravním prostředkem. Co kdybychom náhodou potkaly tu samou tramvaj. Osobně si myslím, že už stála odstavená v depu se stále zvonícím zvonkem, železnou tyčí zaraženou v podvozku a cosi mumlající paní řidičkou, odmítající zamčenou kabinu opustit.
Mohl to být normální výlet, dle připraveného řádu. Naštěstí nebyl. A tak jsem měla doma zase co vyprávět …
Veronika Smrčková
NeObyčejně ukecaná posádka
Nikdy jsem neměla vyloženě toulavé boty, ač mě k tomu rodinné geny částečně předurčují. Občas je ale fajn sebrat rodinu a odvahu, obout se do nich a vyrazit někam, kde mluví řečí, které nerozumím. A nemyslím tím Moravu.
Veronika Smrčková
NeObyčejně příjemný optimismus
K tomu, jakým způsobem otevřít nové dveře, přistupuje každý jinak. Někdo se rozhodne, že ať je za nimi cokoliv, nepřinese mu to nic dobrého. Někdo jednoduše vezme za kliku a těší se, co úžasného za nimi čeká.
Veronika Smrčková
NeObyčejný návrat z rodičovské
Vše začalo kdysi u veřejného přijímače, kde jsem před svědky řekla své ano a stvrdila jej fungl novým podpisem. Následovaly dva nucené odvody do porodnice a pak několikaletý perný výcvik pod diktátem dvou neúprosných generálek.
Veronika Smrčková
NeObyčejný denní plán
Jelikož se blíží konec mé rodičovské, začínám se připravovat na návrat do pracovního procesu. Musela jsem se však porozhlédnout po novém zaměstnavateli, protože ten bývalý nevydržel roky mé nepřítomnosti a rozhodl se krachnout.
Veronika Smrčková
NeObyčejný pobyt v nemocnici
Velká rodinná oslava se dá zkazit mnoha způsoby. Někdo rád hnojí tchýniny tulipány svými promile, jiný to přehání s přesvědčováním o špatné volbě prezidenta, já jsem zvolila akutní potřebu odvozu do nemocnice.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Macron nabízí sdílení jaderných zbraní pro obranu EU, nechce být vazalem USA
Důvěryhodná evropská obrana by měla jít nad rámec ochrany, kterou už poskytuje Severoatlantická...
MF DNES má nominaci na Novinářskou cenu. Zaujal rozhovor s trampem na koni
Nadace OSF zveřejnila seznam nominovaných na Novinářskou cenu 2023. V soutěžní kategorii Regionální...
Náraz do stromu odmrštil auto přes silnici, řidička nadýchala více než promile
Opilá řidička havarovala v sobotu nad ránem na Jindřichohradecku. Po několika nárazech do stromů...
Za dvacet let úspěšného vývoje Českého republiky to nepovažujeme, řekl Klaus
Exprezident Václav Klaus vystoupil silně kriticky ke dvacátému výročí vstupu České republiky do...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 707x
Psaní mě jednoduše baví. Život navíc připravuje inspiraci na každém rohu, a tak by byla škoda toho nevyužít. A pokud tím zvednu někomu náladu, bude mě to bavit o to víc!